14.05.2011

14. května 2011 v 17:47 | Eunice
Omlouvám se za název článku... Dneska nejsem ale nijak kreativní a pravděpodobně ještě dlouho nebudu ;( Takže: 14.05.

Den šílený. Každý den je blbý... ale dnešek je ještě blbější.
Takže. Včera jsem se vrátila z Francie. Byla jsem free, byla jsem happy, byla jsem nadšená. Sic jsem 2 dny nespala ale byla jsem nadšená. Měla jsem stovky fotek, měla jsem tisíce vzpomínek, měla jsme veselou náladu. Ale hop šup zpátky domů, do opravdové reality, které jsem na týden unikla. Sbohem štěstí. Doufám, že se ještě uvidíme.

Domu jsem se vrátila kolem 8. hodiny ranní. Měli jsme se původně vrátit teprve v poledne, takže nás při příjezdu neotravoval žádný rodič. Naštěstí :)
Stačila jsem obejmout Tomáše (Alísku! Pokrok! On se se mnou baví! :D) a dalších sto lidí, načež jsem se vydala směr domov. Byla jsem nadšená, vzhledem k tomu, že doma na mě čekala 3 psiska, můj kanárek a k tomu Nikdo. Ano, opravdu. Členové mé rodiny byli v práci. Daleko ode mě. Jupí!

Byla jsem nadšená, když jsem přišla domů. Sice Caruso (kanárek) rozházel všechno kolem sebe na prostest, že ho krmí má matka, Ritschie rozkousal moji učebnici matematiky (tedy spíše roztrhal. Pro ujasnění , Ritschie je zvěromág (tedy dobrman)). Okamžitě jsem s nimi vyšla ven (se psama) a užívala si ten mráz. Z nebe na mě padal radioaktiví déšť, mrzli mi nohy, ale já si to užívala. Měla jsme tušit, že se všechno zkazí. Vždycky, když domů přijedu, tak se něco stane. Letos mi nebylo souzeno to změnit. :(

Když přijela mamka domů, začala mi nadávat za to, že jsem se zatím nestihla převléknout do černých kalhot a nějaké pěkné halenky, protože jdeme do divadla. Pěkné překvapení, opravdu ano. Měla jsem na sobě totiž župan a plánovala jsem si ho na sobě ještě hodně dlouho nechat. Nu což, další věc mi nebyla souzena. Říkala jsem si ale, že to nebyla taková katastrofa.
V divadle na mě čekal již můj šíleně úlisný bratranec. Je to blonďák, stejně jako já, vlásky - narozdíl ode mě - nosí ulísané v culíku. Nechápu to. Já si nechávám vlasy zásadně rozpuštěné.
"Prosím, madame. Posaďte se vedle mě." Za tuhle větu bych mu nejraději dala do zubů, pořád jsem byla rozzlobená na to, že mě mamka donutila vysvléknout se z županu. Vztek ale vyprchal, když mi koupil skleničku Bacardi. Koupil mi jich ještě pár, ale Bacardi není naštěstí nijak silý alkohol.
Mimo toho, byli jsme v Národním divadle na Labutím jezeře. Pokud mám být upřímná, polovinu jsem prospala. Byla jsem moc unavená - zmiňovala jsem se o tom, že jsem 2 dny nespala?
Jakmile jsem se dostalo po hodinovém loučení mé matky a její sestry domů (ne, nebudu vám říkat jak vypadalo mé loučení s bratránkem. Jmenuje se Oskar a je to cvok) okamžitě jsem se nedbale položila do postele (před tím jsem musela vyjít strašně moc schodů. Dostat se do nejvyššího patra baráku dá zabrat...

Ve 2 hodiny ráno mě probudilo kňučení, dupání a funění. Otočila jsem se. A znovu. Fňuk. Píp. Dup!
Otočila jsem hlavu. Vedle mě stál MŮJ dobrman a začal vrtět ocáskem. V pusince měl pěkně usazené vodítko. Co si o sobě myslí? No, to se asi nedozvím. Každopádně po půl hodině jsem se konečně zvedla a šla s ním ven. Samozřejmě jsem vzala ještě kokršpanělka, nejmenšímu psovi se nechtělo vstávat.
Po půl hodině házení míčky jsem se konečně dostala zpátky do postele. Usla jsem sotva po minutě. Probudila jsem se sotva po 59 minutách. Vedle mě ležel můj nejmenší psík, který kňučel. Odmítal přestat, tak jsem ho vyhodila za dveře. To vzbudilo mého otce, který začal také funět a vztekat se a nařídil mi se psem dojít. Po půl hodině jsem se znovu vykopala vstát a vyšla s tím nejmenším ven. Ten naštěstí nepotřebuje házet míčkem, je líný a nerad běhá, a tak jsem se jenom opřela o sloup a čuměla na nebe. Ani jsem si neuvědomovala, že mi drkotají zuby o sobě. Nezáleželo na tom. Přejížděla jsem si jazykem po zubech a snažila si představit, že tam za chvíli budou zámečky. Rovnátka. Ble...
Po 7 minutách jsem vyhnala psa zpátky do domu a s úsměvem zapadla do postele. Hádejte co se stalo? V 6:37 se začali rodiče hádat o to, které auto je lepší. A že se při tom zapotili! Řvali na celej barák. Nedivila bych se, kdyby to slyšeli i lidi v Africe. Probudili mě. Snažila jsem se usnout, ale nešlo to. Na konto dní a nocí, kdy jsem nespala přibylo další číslo.

Kolem 10. hodiny dopolední jsem zapnula počítač. Udělala jsem si kávu a začala chatovat se svými přáteli. Na každého jsem byla extrémně hnusná a rozhodla se jim napsat své momentální problémy. Rodiče, RODINA, kluci, zvířata a tak...
V půl jedenácté mi přišla SMS. Sestra se rozešla s přítelem. Za hodinu přijede a nastěhuje se. Už tu je. Proboha. Pomoc. Brečí. Mamka a taťka ji objímají a utěšují. Já se na ni šklebím. A mám radost.
Vím, možná ho milovala. Ale Petr byl dement. Petr je dement. A tak to bude ještě dlouho.

O hodinu později mi mamka oznámila, že mám bordel v pokoji a měla bych s tím něco udělat. Poslechla jsem. Nebyla to pravda. Měla jsme uklizeno až moc. Stručně řečeno: vysrala jsem se na to.
Ve 12 hodin jsem se odhodlala znovu zajít na comp a najít chat. Byl tam Kuba. A tak jsem si mu postěžovala na svoje problémy s opačným pohlavím. Ano, zlobí mě kluci. A víte co mi řekl? žE by bez druhého pohlaví nemohla být "zábava". Ale jinak se mnou prý souhlasí (napsala jsem to velice slušně).
PS: á vím, že si to čteš. Takže: jestli předemnou řekneš ještě někdy něco tkaového tak počítej s tím, že tě nechám vykastrovat xP Je mi přeci jenom 15 XP

Uvědomila jsem si, že musím koupit sestře aspoň bonboniéru. Oči se mi zavíraly únavou a já sama nevěděla co mám dělat. Udělala jsem si další kávu. naštěstí se všichni (i zvířata, až na mého věrného kanárka, co mi seděl na rameni) nacházeli v ségřině pokoji v 2. patře. Nikdo se nestaral o to, co dělám. Najednou byli ale v kuchyni. Caruso mě tam nechal, statečně odletěl pryč. A tak jse msi se smutným - a falešným - obličejem musela vyslechnout celý dojímavý příběh mé sestry a Petra. Nu což, já jsem ráda. Petr je dement. A to jako doopravdy.
Mamka plakala. Otec vypadal zkroušeně. Sestra vzdychala a vzlykala. A já měla chuť se usmívat. No, teď už ji nemám...

Polila jsem si el. zásuvku vodou. Byla v ní nabíječka na mamčin telefon. Myslíte si, že jedno z toho bude někdy fungovat? Těžko říci. Každopádně jsem nabíječku vyhodila z okna. Těšila jsem se ze zvuku, jak se rozplácla. Mamka jich má stejně tisíce jako rezervu. A peněz máme dost. Zatím.

"Já to viděla! Ty ses smála!" Tento řev naplnil celý můj pokoj. Zlostně jsem si sundala sluchátka z uší a zeptala se sladkým hláskem: "Co prosím?".
Na to jsem si vyslechla od rodičů, kterým šla žalovat (je jí 24 proboha!), že jsem egoistická a zlá mrcha, která nemá ani trochu empatie. Možná ano, možná ne. Petr ji mučil. Petr po ní pořád něco chtěl, zatímco si hověl ve svém pelechu. Petr se nechal obskakovat. Petr si poroučel. Petr bude dement ještě dlouho.


Cítila jsem se nanejvýš ublížená. Co si to dovolují? Měla jsem svých problémů dost. Navíc mě bolelo, když mi matka a sestra začali cpát, že jsme úplně pitomá. Bolelo to.

Najendou mi přišla spásná SMS. Mám zpozdné v knihovně. Ukázala jsem to otci a zda by mě nezavezl do knihovny. A on to udělal. A v autě mi děkoval, že jsem ho dostala z toho šíleného místa. Na to jsem mu řekla, že si dám sraz s Kubou a nemá na mě čekat. Tvářil se nanejvýš naštvaně. Proč? Netuším... Opravdu ne xP
Sama jsem ale měla co dělat... Vždycky nám skákala červená na semaforu a táta se rozhodl dbát na předpisy (snad poprvé). Můj pes zase pískal. Hafo jsem ho seřvala. Dělal o od mala. Nikdy ho nikdo neutišil. Dneska to bylo poprvé.

Kuba mi tiše oznámil, že se rozešel s přítelkyní. Tiché objetí. Politovali jsme jeden druhého. No, stejně bude mít večer jinou... Já ho znám jak vlastní boty. A já TA holka nebudu, tomu věřte.
V knihovně bylo ticho. Vrátila jsem knihy. Zaplatila zpozdné. a zjistila, že mi jedna kniha zabloudila. Že jsem ji nechala doma. Že jsem v prdeli. Jo, vážně jsme naštvaná.
Kuba na mě byl naštvaný. Sám si rychle vzal 7 knížek a sbalil svých 5 švestek.
A já jsem šla s pláčem do parku. Nechápala jsem to. Nikdo mě nechápe. Ano, teď to myslím vážně. Nechápu ani sama sebe. Chvíli jsem free za chvilku se utápím v smutku. Slzy mi začaly padat. Bylo mi líto sestry. Byo mi tĺíto toho, co se stalo ve Francii. Byla jsem smutná z toho, že hodiny poskočily o pár hodin do předu. Chtěla jsme se vrátit znovu zpátky. Do Francie. Prosluněné.
V tu chvíli jsem začala všechno roztrhat a zničit. Všechno jsem nenáviděla.
Déšť začal padat z nebe. Zuby mi začaly drkotat o sebe. A když už jsem myslela, že se zvednu z lavičky a zmizím v metru, vysvitlo slunce. Proč, když chci všechno nenávidět objeví se něco, co miluji?
Všechno zlo zmizelo. V tu chvíli jsem obdivovala asfalt, který se třpytil jako diamanty. Obdivovala jsem duhu Obdivovala jsem lidi, kteří si vytáhly deštníčky, zastavovali se a nastavovali obličeje studeným kapkám jenom proto, aby viděli duhu. A já se k nim přidala. Vlasy byly zmáčené. Řasenka předpokládám rozmazaná. Rtěnka byla pochopitelně v tahu. Ale byla tam duha a teplo, kterou mi dodávala zlatavá zář slunce. Déšť bubnoval o dláždění, o listy stromů a o trávu. Slyšela jsem štěknout psa. Všechno bylo dokonalé. V tu chvíli. Na chviličku.






Vaše naivní Eunice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel | Web | 14. května 2011 v 20:47 | Reagovat

Je u vás doma veselo, ale aspoň se nenudíš. :-D

2 Alis | Web | 14. května 2011 v 22:46 | Reagovat

Ale Eunice. Víš, čím to je, že? :D :D :D Nebudu se opakovat. Ono to přejde. Vyřiď ségře, že holky, které se takhle hroutí z rozchodů, zůstanou na ocet. :-P Ať oblíkne krátkou sukni, tričko s výstřihem a valí někam zapařit a nabalit nějakého nového, lepšího. ;-)
Trochu se mi ten tvůj Tomáš vykouřil z hlavy? *omluvně rudne a kroutí prstíkem*
Nějaké bližší poznávací znamení by nebylo?
A už u sebe na blogu jsem napsala, že má Kuba pravdu!! :-D

3 pavel | Web | 15. května 2011 v 15:12 | Reagovat

[2]: Ještě lepší když si napíše na čelo "LOVÍM". :-D

4 Eunice | E-mail | Web | 15. května 2011 v 16:45 | Reagovat

Bereš mi slova z úst Pavle xD
Alísku, zkus zapomenout na to, že mi je 15. Už mě s tou pubertou lehce s*reš :-D
Nuže, Tomáš je kluk, který se mi líbí, je jaksi posedlý počítači a nějak se ignorujem :-D A ve Francii se se mnou bavil :D

5 Alis | Web | 15. května 2011 v 19:40 | Reagovat

[3]: Ale jdi ty... to by bylo moc zoufalé a my, ženy, zásadně nejsme zoufalé! :-P

[4]: No, jo. Pro pravdu se člověk zlobí, co? :-D Jiné prostředí, jiné chování? Tak to znám!! :-)

6 Eunice | E-mail | Web | 15. května 2011 v 19:51 | Reagovat

Teď ho ještě odchytit ve škole xD Bože, to bude těžký xD
Asi ho poprosím, aby mi vysvětlil matiku... na tu je dobrej... Ale tu mám teď v malíku... Takže si budu hrát na blbou? :-D :D

7 i-s-t-y | Web | 15. května 2011 v 22:34 | Reagovat

Máš úžasný design :) Můžeš kamaráda pochválit :)
Ano, můžeš vstoupit :)

8 Alis | Web | 16. května 2011 v 12:01 | Reagovat

[6]: Eunice, viděla jsi Protivný sprostý holky?? :D:D:D

9 Eunice | E-mail | Web | 16. května 2011 v 13:21 | Reagovat

Ne (fujky)... Co to je? :D
Nebo mluvíš o mě? O.o :-( (Fňuk :D)

10 Alis | Web | 16. května 2011 v 14:17 | Reagovat

To je film s Lindsay Lohan, na kterém jsem v 16 ujížděla. :-D Každý má slabší období. Ale jestli jsi ho fakt neviděla, tak bys měla... Už jen kvůli té matice. :D:D:D

11 Eunice | E-mail | Web | 16. května 2011 v 15:12 | Reagovat

Mám 2 otázky... Kdo je to Lindsay Lohan? :D
A druhou: Jak ses mohla dívat na něco takového? Strašně naivní a divnej film :D

12 Alis | Web | 16. května 2011 v 15:23 | Reagovat

Ha! Tím přiznáváš, žes ho viděla taky!! :-P Samozřejmě, že je strašně naivní. A zahnanej do extrémů. Ale něco ve své podstatě je pravdivé. Jistě - tak její změna v dračici a následně uvědomění, no, to je hodně slabé, ale... jinak?! Aspoň (narozdíl od jiných komedií pro teenagery) byla na chvilku skutečná mrcha. Nebylo to tak, že se proti ní všechno spiklo. A to oceňuji. Navíc je to natočené tak, aby to lidi brali s rezervou. To bylo jasné už i mé pubertální duši... :-D

13 Eunice | 16. května 2011 v 16:14 | Reagovat

Já to neviděla (před tímú...) Právě jsem si to pouštěla :-D
Nechala ses tím inspirovat do Thalei? :D

14 Alis | Web | 16. května 2011 v 18:28 | Reagovat

Bože můj, ne!! O_O Kde? Jak? Proč? ???  ???

15 Eunice | 16. května 2011 v 18:42 | Reagovat

Že se taky změnila - hlavní hrdinka :D

16 Alis | Web | 16. května 2011 v 19:45 | Reagovat

Ale ta moje k lepšímu!! :-P Ačkoliv úplná klaďačka z ní asi nikdy nebude. :D

17 Eunice | E-mail | Web | 16. května 2011 v 20:02 | Reagovat

No, za ty tvoje postavy tě mám asi nejraději =* ^^ Ale i bez těch HP fan fiction příběhů bys byla dokonalý tvor, tak co (pokud opomenu fakt, že mi neustále připomínáš mé období :D)

18 Alis | Web | 16. května 2011 v 20:49 | Reagovat

Och! *Alis rudne*. Tak za takovou lichotku si zasloužíš odměnu... :-) Já vím, že ta puberta není jednoduchá. Není to zase tak dávno, co jsem se jí zbavila. Tedy abych byla upřímná, ona zmizela tak nějak sama a já ani nevím kdy?! ??? Ale je pravda, že nějaký ten drobný pozůstatek se u mě občas objeví. :D Například trochu nelogické a přehnané tlemení v MHD. :-D

19 Eunice | E-mail | Web | 16. května 2011 v 20:57 | Reagovat

Ty mě s tou pubertou budeš ještě hodně dlouho štvát, co? xP :D
Ano, tlemení se v nevhodných situacích (např. když nám hrozí paní profesorka Přečková, biologožka, písemkou...) :D

20 Alis | Web | 16. května 2011 v 21:10 | Reagovat

Forever! :-P

21 Alis | Web | 16. května 2011 v 21:12 | Reagovat

Ale ber to pozitivně. Já si na tobě léčím komplexy. Nemám žádného mladšího sourozence, a tak to, co se ve mně za ta léta nashromáždilo, aplikuju na tebe. V podstatě tě beru za sestru. ;-)

22 Eunice | E-mail | Web | 16. května 2011 v 21:13 | Reagovat

Za tu pubertu se zlobím... Jinak si mi momentálně nasadila křídla a já letím někam do oblak... Čekám, až mě někdo stáhne zpět! :D O=*

23 Sev | Web | 21. května 2011 v 22:20 | Reagovat

proč tohle období nesnášíš? *zeptá se zvědavě* náhodou, teď ti možná rodiče hodně věcí zakazujou a ty to nechápeš, ale jinak si můžeš dělat v podstatě cokoliv a když se něco podělá, tak se vymluvíš, že to přece né ty, to puberta a zatváříš se svatouškovsky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama