Krev, pot a slzy

1. května 2011 v 14:00 | Eunice

Krev, pot a slzy/ Slzy, pot a krev

A já bych toto dokonalé slovní spojení rozebrala.
Ale od konce. Protože to první je nejdůležitější. To druhé je důležité. A to třetí všemocné. Takže: Slzy, pot a krev.

Slzy. Hodně lidí říká, že Bůh chčije. Není to otázka toho, zda jsme věřící zda ne. Prostě jsme naštvaní na to, že prší. Nedokážeme být šťastní jako děti... Protože dospělácká, seschlá a stará mysl už je dávno tady. Daleko od lehkosti a naivity. Daleko od těch nevinných a krásných myšlenek... Dětských. Naivních. Bezprostředních.
Dospělí lidé myslí na důležitější věci, než jsou kapky padající z nebe. I když jsou to velice důležité. Jedna kapička může zachránit život. Ale pro ně není důležitá. Nemají čas na pohled, na ten překrásný pohled z okna. Prostě jim nezbývá čas.

Tohle není obyčejný déšť, smývá krev, která proudem teče po celé délce bojiště, mísí se s kapkami slz, které se linuly z tváře mnoha přeživších, dětí země a nebes. Jako kdyby právě díky dešti truchlila pro mrtvé, kteří padli a opustili navždy tento svět.

A to je zrovna to zvláštní spojení Boha a jeho dětí. On je s námi. Pořád. Každý z nás má svého anděla, který ho jednou vezme do nebe. Nebo naopak. Náš anděl nemusí být nadpřirozená bytost. Může to být osoba vedle nás. Ta, které věříme, že pokud se před ní schováme vysoko do výšin, tak nás vrátí zpátky na zem. A že pokud spadneme hluboko pod zem, to ona vezme rýč a bude kopat tak dlouho, dokud nás nenajde. Ať by jí to stálo cokoli.


Pot. Znáte tu pohádku?

Mistrovský zápas ve fotbalu - hlas komentátora se rozléhá po celém stadionu: Ano, On se rozebíhá...! Ále, někdo mu sebral míč. A teď ho má tamten hráč! Ano! Přesně tam ten! Běží nám po čáře. Dámy a pánové, kdo nám to běží po čáře...? Připravuje se na kop a stále nám běží po čáře! Ano, dámy a pánové, běží nám 41. minuta!

Já se momentálně vyskytuji v období, kdy mi nechce a nehce dojít, že pot musím vydávat sama od sebe, en, když mi někdo řekne.

Přerývavý dech a tlukot srdce v tu chvíli naplňovaly celý můj stísněný svět. Můj svět byla dráha - bez konce. Byla opsaná v kruhu... Jako každá. Dlouhá závodnická dráha na běh... Noční můra číslo jedna.
Začalo se mi mlžit před očima. Ale viděla jsem ho. Ten cíl, ten střed vesmíru, kvůli kterému jsem to všechno podnikla. Dala jsem se na dlouhou trať přestože jsem věděla, že na něj nejsem. Pot se ze mě řinul. A cíl byl najednou v nedohlednu.
"Kde jsi?"
Byl pryč.

Takhle to většinou končívá. Kvůli něčemu, kvůli někomu, vyřinete dvojnásobek potu než byste mohli. A většinou jste ten Někdo vy samotní. Nic není zadarmo. Ani láska. Musíte vyvinout úsilí. A ani známky nejsou dobré bez nějakého úsilí.
Čeho je moc, tak toho je příliš.

Krev. Téma týdne.
Jsou věci, který miláčku, nenajdeš v žádným letáčku, prostě jednou ráno probudíš a uvidíš věci, který nekoupíš. (Chinaski).

Momentálně zpívám ukolébavku bolesti. Někdo mi vzal mého nejlepšího přítele - lenost. Nebo spíše nicnedělání. Jsem sražená na kolena a dochází mi, že to musím řešit. A přestože vím, že to nejde, chci ho zpátky. I kdybych měla jít přes krev. Přes svou vlastní, samozřejmě.
Jsem zlomená ve své melodii, ve svém životním rytmu, jsem zlomená ve svém rytmu, který se někam ztratil. Melodie... Už je to jenom jeden tón. A co mě drží nad vodou? Slib, který mi dal život.
To, že budu žít.
Dokud nezemřu.

Kdo ví, zda není život umíráním a smrt životem

Eunice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama