Nastal den, který možná ovlivní celý můj život

19. května 2011 v 18:11 | Eunice

Ano, přesně tak ;)


Jo, čtete správně. Dnešní den, možná ovlivní celý můj život. :)
A tak jsem se zhluboká nadechla a vydechla, když jsem vstávala ráno levou či pravou - kdo to má sakra vědět? - nohou z postele. Naštěstí prostřední noha neexistuje. Tedy existuje, ale já si sem naprosto jistá, že ji nemám. Opravdu ;)
Když jsem otevřela oči... U dveří stála rozzuřená matka, která deskitulovala něco ve smyslu zaspali jsme. Bylo teprve v půl šesté, na místě, které možná změní celý můj osud jsme měli být až v 10. Ptala jsem se jí, co hysterčí, načež mi ukázala svoje hodinky, které šli pozadu (!). Myslela si, že je 5! Cesta tam trvá hodinu...
No, prý abychom se obě stihli pořádně připravit.

Z osobních zkušeností vím, že muži jsou mnohem příjemnější - a přítulnější - když si vezmete výstřih a nějaký to nevšední oblečení. A tak jsem tvrdohlavě odmítala vzít si bílou, vzorně čistou a "šprťáckou" halenku s černými kalhoty. Vzala jsem si místo toho fialový náťelník s nápisem: "I love shinning", modré kraťásky a botky od značky Ed Hardy. Pročísla jsem si vlásky, dokonce jsem se snížila i k použití laku na vlasy. Ano, vypadala jsem vcelku dobře. Řasenku jsem nechala být, oči jsem si zvýraznila jenom lehce, bílými stíny (mamka pořád dotírá, jak jsem to udělala).

Potom jsem vyrazila ven se psy. Vzala jsem si teplou bundičku, bylo teprve 6. Nuže, bohužel venku už bylo vedro jak na Sibiři, takže jsem myslela, že se upeču nebo umrznu. V bundě bylo totiž obrovský vedo, v tílku zima. Proto jsem se rozhodla k unikátnímu kroku. Vezmu si mikinu! Ale to až potom, co mi dodrkotaj zuby nebo ze mě přestane téct pot - tedy doma.

Potom, co byli kluci (psíci :D) vyvenčeni a já měla totálně zabahněné nohy (tentokrát za to můžu já), tak jsem se rozhodla k dalšímu geniálnímu kroku...
Půjdu domů a budu předstírat, že neexistuju. Mamka potom možná zapomene, že dneska je prostě den D!

No, nepodařilo se. Mamka mně nakonec našla krčící se v posteli, schovaná pěkně pod peřinkou. Ve skutečnosti jsem spala, na tom ale nesejde, že? Hlavní bylo to, že moje skrýš byla v podstatě nenalezitelná a originální. Mamka ji našla jenom díky tomu, že na mě začal poskakovat Ritschie a Matýsek, kteří chtěli házet míčkem. Jinak by bylo moje dílo dokonalé.

Někdy kolem 9, co už jsem byla po snídani, měla jsem vyčištěné zoubky, potvrdila jsem si, že voda poříd teče a dýchám vzduch jsem se odhodlala vyjít domu. Opřelo se do mě slucne - a tak jsem "nenápadně" odhodila mikinu na psa, který uraženě odkráčel A to se nestááv každý den - Pukyho (kokršpaněla) neurazí téměř nic... Budu mu to muset vynahradit ;)

Chvilku trvalo, než mama se svým čerstvým řidičákem (5 měsíců) nastartovala auto. Jakmile se to konečně podařilo autíčko nám chcíplo. Na pátý pokus se ta rachotina konečně rozjela, ale oznámila nám, že chybí nafta. A teď Vám napíšu přísloví od Jana Wericha. Za prvé se mi líbí a za druhé se sem hodí xP
ono je to jako v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říkal ředitel klaunovi: "Klaune, proč ten kůň nezpívá?" A klaun odpoví: "Není mu dáno." A ředitel řekne: "Tak mu dejte!"
A v tom je celý vtip umění. Komu není dáno, tomu se dát nedá xP

Po chvilce jsme se konečně dostali k metru. Tedy, šli jsme pěknou dálku pěšky. Ale mně to nevadilo. scie mám zaprášené svoje milované Ed Hardky, mamka mi zakázala poslouchat muziku, ale aspoň jsem se naučila pár dalších nadávek, co mamka vypustila z úst na adresu těch policistů, co zatkli komisaře. Abyste tomu rozuměli... vlastně, to je pouze a pouze soukromá věc xP Vlastně nechápu, co do toho policie a veřejnost vůbec strká nos.

Jeli jsme metrem... Chvilku. Seděl naproti mě starý dědeček, který pomaličku neudržel ani růžovou kabelčičku, co se mu houpala přes rameno. Ústa měl rozklepaná, umělé blonďaté vlasy mu spadala až někam do půlky zad. Balerýny, které měl na nohou působili vcelku výstředně. Sukně nestála za nic a bílá halenka, která se nápadně podobala té (až na to, že tahle byla v mnohem větší velikosti), kterou mi mamka cpala ráno ho obepínala až moc těsně. Jak v tom mohl dýchat? A jak v tom mohl vydržet? To mi zůstane záhadou.
Snad těch pár pohledů, co jsem tomu transversistovi věnovala už značili, že tento den bude výjimečný.
Za mnou seděli 2 dívčiny. Předpolkádám, že jim bylo něco kolem 20. Obě dvě byli vcelku tlusté a měly napuchlé tváře. Bavili se přiopilým hlasem, chechtali se jako strejda Eskymák a... byli zkrátka strašné. Mamka se fakt bála, že by ji mohli okrást (nebo ukrást xP), takže jsme pro jistotu z nástupiště Národní třída pospíchali... To je slabé slovo - mamka div neběžela. Proč? To vím jen já a ano xP

Šli jsme doprava. Viděla jsem Národní divadlo. Je krásné. Vážně. Obzvlášť ta zlatá střecha. Až vyrostu a pokud ze mě bude zlodějka, tak všechny teroristy předčím. Já totiž tu střechu nijak nezničím, já ji ukradnu! A to bude teprve poprask!
Ptáte se mě jak? To musím ještě vymyslet xP

Chvilku jsme tak pochodovali po městě, až jsme se dostali na To místo. Zatajil se mi dech. Ano, toto změní můj život. Podívala jsem se odhodlaně na mamku. Ta kývla.
"Tak už to udělej," řekla tajemně. Tentokrát jsem kývla já.
Roztřeseně jsem zvedla ruku. Přisunula jsem prsty ke zvonkům. Zavřela jsem oči a znovu je otevřela. Stiskla jsem zvonek. Tohel změní celý můj život... Jsem si jistá.

Vedle zvonku bylo napsáno Ortodoncie.

Otevřela mi mladá sestra. Její hlas se mi nikdy nelíbil. Pisklavý a takový... až moc dětský na dospělou ženskou. Pan doktor má zase hlas příjemný a mužský. Jo, taky píše diplomovaný práce a má hooodně moc prahů po kapsách. Jo, MuDr. Horal nebo tak. Nečekejte, že bude při nasazování rovnátek jakkoli jemný. Já se klepala jako ratlík, jakmile mi strčil do pusy to... tamto. Nemuví, tváří se jako kakabus a... vůbec.

Take, nyní mám v puse na horním i dolním patře keramická rovnátka. Bolí to jak sviň. Mám chuť umřít. Tohle změnilo můj život. Nesmím žvýkat žvýkačky, jíst bonbóny, jabka ani mrkve. Nesmím pít Coca-colu (na jeho příkaz), musím si po každém jídle čistit zuby. Ano, můj život je na ruby ;)

Vaše ufňukaná Eunice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alis | Web | 20. května 2011 v 13:41 | Reagovat

Já jsem ta rovnátka tušila od první chvíle, protože ses proflákla už dávno. :-)
Několik drobných poznatků, než se dostanu k meritu věci:
1. I některé dvacítky jsou pitomé. Naštěstí já takových moc neznám. (zmínila jsem se, že puberta je někdy nekonečná? Např. můj bratr má 29 a ještě pořád se ho drží - good luck, Eunice :D)
2. Já myslela, že bydlíte někde na samotě, ne? Tak co to metro? O_O
3. Kokřík a neurážlivý? Tak to ta naše bývala. Naopak labradorka je naprosto splachovací. :-D Moc se nám do rodiny nehodí, my jsme (někteří: třeba já a taťka) velmi urážliví. :D:D

A teď k tomu jádru věci:
1. zajímalo by mě, jak dlouho budeš nepití coly, necucmlání a nežvýkání dodržovat.:-P Je zákon schválnosti, že když máš rovnátka, tak ti šíleně chutnají jablka. :D
2. Já myslím, že zase tak moc ti to život nezmění. ;-)
3. Já mám co povídat. :-D Já rovnátka odmítla. Což bylo hodně pubertální: žádné dráty si do pusy prostě nedám. :-?   Teď už mi to přijde ale úplně šílený. Prostě jsem to prošvihla. A to by to jedna moje jednička potřebovala. Vždycky když se fotím, natáčím se na jednu stranu, ze které ta drobná křivost není vidět. :D:D:D

2 Eunice | E-mail | Web | 20. května 2011 v 14:01 | Reagovat

Já chtěla jet metrem :-D Je to totiž rychlejší a navíc pan Horal umí naprosto skvěle ordinovat :-D
Dojít od nás do Prahy je vcelku dlouhý... Takže jsme se přeci jenom kousek svezli :-D
Myslím, že to celý můj život ovlivní. Proč? to si nechám pro sebe, nebo by si zase začala mluvit o pubertě :D

3 Sev | Web | 21. května 2011 v 21:49 | Reagovat

tohle asi nebude znít moc výchovně, ale když já měla zuby ta plotem (jak se o tom vyjádřil jeden můj spolužák), tak jsem na to naprosto kašlala... žvýkačky v pohodě, jablka i mrkve taky a coca-cola? tak to naprosto nechápu :D zuby po každým jídle jsem si taky nečistila a to je mám teď bílý jak z reklamy na zubní pastu :D sláva zubařům :P

4 Eunice | E-mail | Web | 21. května 2011 v 21:56 | Reagovat

Žádné trojúhelníčky uprostřed zubů? Tím mi totiž "kamarádi" vyhrožujou xD

5 Sev | Web | 21. května 2011 v 22:12 | Reagovat

hrdě hlásím, že ne, i když mi tím taky vyhrožovali :-)

6 pavel | Web | 2. června 2011 v 0:00 | Reagovat

Tak to jná bych bez coly nepřežil ani den. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama