Me and only me

3. května 2011 v 21:29 | Eunice |  Výkřiky do tmy
Je to zvláštní vracet se na místa, která jste ještě před nedávnem - ano, co pro nás, lidská stvoření, znamená půl rok - považovali za svůj domov. Za to, kde jsme v bezpečí. Za místo, kde nás všichni milují, místo, které považujete za váš soukromý koutek, ve kterém máte pohodlí a jste si jistí svou svobodou. A ta svoboda je důležitá.

Je zvláštním paradoxem, že si všeho začneme vážit teprve potom, co něco ztratíme. A proč to vlastně píšu? Já osobně jsem nic neztratila. Všechno je v tuto chvíli dokonalé. Vymýšlím si hloupé otázky: "Kolik žen má v tuto chvíli v Praze orgasmus?". Moje odpovědi se liší od nálady k náladě, když jsem pesimistická, je to číslo 12 a když jsem optimistická tak je to číslo 1 000 000. Realistu v sobě nemohu najít, omlouvám se. A nyní si pokládám otázku: "Kolik má Praha obyvatel?". To je ale hloupá otázka, ne? Já bych řekla že ano. A proto na ni nehledám odpověď.

Svoboda je bezcenná, neznamená-li také svobodu mýlit se.
Móhandás Karamčand Gándhí

V mém světě, jak už jsme se zmiňovala, je momentálně všechno dokonalé. Spolužák, který mlátil hlavou o lavici, se ve skutečnosti nesnažil zabít, ale zjistit, kolik má v sobě mozkových buněk a kolik jich může za minutu ztratit. Gramofonové desky se vyrábějí jako palačinky. Lidé, kteří jsou uloženi v kómatu se ve skutečnosti rozhodli vyspat se na celý život.

Ptáte se proč je všechno dokonalé? Protože dnes se udál dokonalý omyl - dostala jsem jedničku z matematiky. Ano, stalo se smutným paradoxem, že jsem z testů dostávala dvojky, kvůli hloupým detailům. Tohle byl jednoduše zvrat v mém životě, který jistě ovlivní mou budoucnost. A také mám dvě jedničky z půl ročního projektu! No prostě super! :)

Jdu si takhle po ulici, dopadá na mě radioaktivní déšť, třesu se zimou a … všechno je dokonalé, protože jsem byla právě s kamarády u McDonalda. A navíc jsem dostala novou chuť - je to chuť do toho, abych se naučila chemii. Chci totiž další jedničku :D A ještě musím dodělat texty k referátu :)

Takže, co bych řekla nakonec? Vyletěla jsem do nebes a za chviličku mě bude muset někdo stáhnout do tvrdé reality.

Ale ne hned

Vaše Eunice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Přikláníte se k pesimismu nebo k optimismu?

K pesimismu!
K optimismu!

Komentáře

1 _Lenka_ | Web | 3. května 2011 v 21:37 | Reagovat

Sleduješ SuperStar? Máš favorita Martina Haricha? Ak áno jukni sa na môj blog a zanechaj koment :)) ... ĎAKUJEM

2 Sensie | 4. května 2011 v 12:24 | Reagovat

...Takže, co bych řekla nakonec? Vyletěla jsem do nebes a za chviličku mě bude muset někdo stáhnout do tvrdé reality...

Iba som prišla na tvoj blog preletela to očami a zastavila som sa u tejto vety. :-D Presne toto, by som mala hovoriť každý deň. :-D

3 Alis | Web | 6. května 2011 v 15:49 | Reagovat

Ach, Eunice, nevím, jestli jsi zmatená ty nebo já, jestli je to ta moje (neustále omílaná) puberta, jestli mám moc realistickou náladu?! :-?
Ale nějak jsem se v tom ztrácela. Každopádně jsem ráda, že jsi naživu. ;-)
Mám lehkou depresi... Ach jo. :-( Zkritizovala jsem Andie jednu kapitolu a myslím, že to byl vrchol mojí depky. A přemýšlím, jestli to není tím, že mám příští týden zápočťák, že mi začnš zkouškové, že... ehm... je toho nějak moc. :-|

4 Alis | Web | 6. května 2011 v 15:49 | Reagovat

Ne moje puberta, ale tvoje. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama