... ozývám se ze záhrobí

20. září 2011 v 18:56 | Eunice |  Nástěnka
Ozývám se ze záhrobí.

Tedy já, Eunice, vážení. Ta co tady dříve byla denně, hltala vaše povídky jako kdyby měly býti její poslední radostí ze života. Občas to tak bylo - smutně podotýkám. Mou podobnost - aneb radovat se z největších ptákovin - se Severusem Snapem (příklad jedné z ptákovin: Lily se usmála) ovšem nechme stranou.
Zjistila jsem, že nějakých 6 měsíců sem zabloudím, a to pouze na chvíli, a to jen z určitých důvodů - 1) chci obnovit svéjméno na úvodní stránce (což se mi ani moc nedaří), 2) je tu ještě pořád andie, Lendaber a Alis a za 3) nechci tu dobu strávenou zde jen tak zahodit.

Jsou to ubohé důvody, až na druhý bod. Proč oživovat něco, co něam zmizelo a vytratilo se? Kde jsou ty doby, kdy jsem nadšeně poskakovala při jediném slovu - Sirius? Kdy jsem byla ochotná všem 3 hodiny vykládat o hodinách prosezených za počítačem jenom kvůli povídce?
Pryč, velevážení. Byly pryč. Plamen sotva začal plápolat a někdo jej krutě uhasil. Asi já.

Tuto možnost si ovšem nejsem schopná připustit.
Mé psaní vypadalo následovně: sednu k počítači, hloupě čumim a přejdu na ICQ, kde si píšu do nekonečna. A řehnim se jako vrchní bradavický dohazovač (jak jsem přišla na toto slovní spojení? Těžko říci). Nic více nic méně. Ani tu blbou osnovu jsem nebyla schopna doplnit. A tak jsem toho nechala… možná toto jednou také pocítíte a pochopíte. Před 7 měsíci bych si poťukala na čelo, co je to za blázna.
, představte si.
Předevčírem se ovšem stala zvláštní věc. Objevila jsem poslední kapitolu Annabeth. Dočista poslední pomyslné pojítkos tímto FF světem. A v ten moment jsem si vzpomněla na jistou Rinou. Na její povídku - jak-se-sakra-jmenuje. Četla jsem polovinu noci, polovinu dne a celé dnešní vyučování. Jsem u 11. kapitoly. A jsem neskutečně nešťastná z toho ,že povídka je nedokončená. Přesto hltám každé slovo.

Rinoa mi vlila krev do žil. A také mi trochu otevřela oči.

Moje povídky jsou nedostačující. Naprosto nedostačující, neodpovídající normám. Jse ovšem moc sobecká na to, abych je dokázala smazat. Za to se všem víceméně omlouvám, ale berte to takhle: byly to moje prkotiny. Moje první povídky, u kterých jsem čekala na jakýkoli dobrý komentář a jakýkoli negativní mi vlil červeň do tváří.
Stydím se za svoje postoje, ale tyto řádky mi je pomohou upamatovat. Navíc nejsem schopná zahodit ty hodiny strávené u počítače. A to je sobecké.

Ale já to tak musím nechat.

Co z toho tedy vyplývá? Všechny kapitolové povídky pozastavuji. Já vím, že to ode mě není hezké. Dokonce ale ani sama nejsem schopná s nimi přestat na dobro. Ano, skutečně sem někdy připíšu něco k Rosalie. Musím…
Mimochodem, celý svůj web (neodpustím si odkaz: www.by-eunicee.blog.cz je v naprosté rekonstrukci. Smazala jsem všechny dávky mých povídek. Možná je budu obnovovat, možná budu znovu od začátku zveřejňovat. Jak? Ještě nevím…)

Děkuji, vaše Eunice (a mimochodem oslovení typu Eunicita si strčte za klobouk :P :D .)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama